Kulturní památky a pamětihodnosti

Kostel svatého Vavřince

Kostel svatého Vavřince byl vystavěn na přání tehdejšího majitele Chodova Franze Flamina von Plankenheim, který nechal základní kámen stavby položit v roce 1725 a stavbou chrámu pověřil stavitele Wolfganga Braunbocka, který stavbu řídil až do své smrti, po které převzal vedení jeho syn. Dokončení stavby znemožnil nedostatek prostředků a smrt zakladatele kostela v roce 1733. Kostelní stavba byla dokončena až v polovině 19. století, kdy byla vyhotovena vnější úprava chrámu. Kostel svatého Vavřince je jednolodní vrcholně barokní stavba s presbytářem na východní straně a kaplí svatého kříže na západní straně kostela pod kůrem. Nad kostelem je vynesena věž vysoká 37 metrů a pod podlahou hlavní lodi je krypta s ostatky členů rodiny zakladatele chrámu. V klenbě presbytáře kostela se nachází unikátní freska roku 1733 od hornoslavkovského malíře Eliase Dollhopfa. Většina kostelního inventáře je barokní a pochází z první poloviny 18. století. Výjimku tvoří hlavní oltář, který byl vytvořen v roce 1835. Jeho kreslený návrh a oltářní obraz zhotovil Maurus Fuchs a řezbářské práce na něm provedl Josef Fischer. Po stranách kostela jsou umístěny čtyři oltáře z doby vrcholného baroka. Vzácnou památkou je cyklus čtrnácti pláten s výjevy křížové cesty, která pocházejí z let 1778 - 1860 a byla namalována regionálními malíři. Na kůru jsou umístěny varhany, které byly významně přestavěny v době druhé světové války.

Kulturní památkou od 3. 5. 1958

Evangelický kostel

Secesní budova evangelického kostela byla vystavěna v letech 1906 - 1907 podle návrhu architekta Julia Zeissiga. Jedná se o jednolodní objekt se třemi vysokými obloukovými okny a se zúženým čtyřbokým presbytářem a mohutnou hranolovou věží. Kostel je postaven v tehdy oblíbeném pseudorománském duchu, na fasádě je střídmě doplněn o secesní geometrickou ornamentiku.

Kulturní památkou od 22. 5. 2018

Chodovská křížová cesta v kostele sv. Vavřince

Počátkem prosince roku 2015 se rozšířil seznam chodovských pamětihodností, když Ministerstvo kultury ČR zařadilo chodovskou křížovou cestu na seznam kulturních památek. Křížová cesta je symbolické putování sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Nejčastěji má čtrnáct ustálených zastavení podobu obrazů, ale v období baroka byly velmi oblíbené i další způsoby zpodobňování křížové cesty, například v podobě kapliček zasazených do krajiny. U těchto zastavení si křesťané především ve velikonoční době připomínají poslední cestu Ježíše Krista.

K pořízení křížové cesty pro chodovský kostel došlo v roce 1789. Obrazy namaloval neznámý pravděpodobně regionální amatérský umělec. Pojal je tak, aby velikostí odpovídaly prostoru chodovského kostela. Každé plátno tak má úctyhodné rozměry dva metry na výšku a metr a půl na šířku. 

V roce 1839 bylo rozhodnuto o postupném nahrazení starých pláten novými. Během let 1839 - 1846 vznikly čtyři nové obrazy vytvořené významnými regionálními umělci - například majitelem chodovské porcelánky Johannem Hüttnerem nebo loketským malířem Johannem Wildtem. Všechny tyto obrazy vznikly díky sbírkám, případně je platily vesnice v chodovské farnosti, jak dokládá například nápis na třetím zastavení, jehož namalování financovali obyvatelé Mírové.

Chodovský farář se o Velikonocích 1846 ještě pokusil znovu apelovat na farníky, aby získal prostředky na další obrazy, ale po selhání této snahy se rozhodl, že obrazy původní křížové cesty z roku 1789 nechá pouze důkladně zrestaurovat. V roce 1905 pak nově vzniklo první zastavení křížové cesty, které namaloval sokolovský malíř Anton Würschnitzer. Celkem se na cyklu podílelo nejméně sedm malířů. 

V roce 2016 byly první čtyři obrazy opraveny a vrátily se na svá původní místa v lodi kostela. V roce 2017 proběhlo restaurování zbylých deseti pláten. Do chodovského kostela se tak vrátila křížová cesta, která zdobí jeho stěny už dlouhých dvě stě let.

Zvony chodovského kostela 

Nejstarší chodovská památka, zvon Jan Vilém z roku 1658, se dočkala počátkem července 2016 generální opravy, na kterou se ve velmi úspěšné sbírce složili samotní obyvatelé Chodova. Práce na zvonu provedl pan Rostislav Bouchal z Brodku u Přerova se svými spolupracovníky přímo v kostelní věži, kde byl zvon snesen na podlahu, byl důkladně zbaven nečistot a ošetřen včelím voskem. Největší zásahy vyžadovalo příslušenství zvonu - původní dubová hlava byla nahrazena novou, stejně jako všechny kované prvky. Zcela vyměněno pak bylo nevyhovující srdce, které svou tvrdostí a špatným zavěšením ohrožovalo životnost zvonu. Po konzultaci s památkáři byl ponechán původní ruční pohon zvonu, ačkoliv původně se zvažovala i jeho automatizace za pomoci lineárního motoru. Vzhledem ke stáří a památkové hodnotě tohoto zvonu nebude používán příliš často, aby vydržel další stovky let. Jeho hlas budou moci Chodováci slýchat pravidelně každou neděli ve tři čtvrtě na devět, kdy bude svolávat věřící ke mši. Kromě nedělí pak bude používán jen o významných církevních, státních a městských svátcích a slavnostech.
Zároveň v roce 2016 během svatovavřinecké pouti došlo k vyhlášení sbírky, jejímž cílem bylo navrátit do zvonice chodovského kostela svatého Vavřince dva zvony, které byly odvezeny a roztaveny během první světové války v roce 1917. Předpokládalo se, že sbírka bude trvat i několik let, ale díky velkému zájmu široké veřejnosti bylo možné již počátkem roku 2017 jednat o výrobě nových zvonů. V květnu pak byly zvony odlity a poprvé je Chodováci mohli spatřit během Noci kostelů 9. června 2017. Nejslavnostnější okamžik se odehrál 12. srpna, kdy byly zvony slavnostně vysvěceny Mons. Tomášem Holubem, biskupem plzeňským a následně zavěšeny do kostelní věže. Větší z nových zvonů, svatý Vavřinec, váží 226 kg a jeho dolní průměr je 68 cm. Menší zvon, svatý Florián, váží "pouhých" 118 kg a dolní průměr 57 cm. Úhozové tóny (ladění) zvonů je D2 a Fis2, což společně s historickým zvonem Jane Vilémem (ten je laděný v H1) tvoří akord H-moll. Oba nové zvony - svatý Vavřinec a svatý Florián - jsou vybaveny moderním lineárním motorem, který pracuje na principu magnetické indukce. Zvony se uvádějí do pohybu pomocí magnetického polštáře, který je ke zvonům maximálně šetrný a dokáže velmi věrohodně napodobit ruční zvonění. Památný zvon Jan Vilém z roku 1658 je poháněn ručně, a tak to i zůstane. Chodovské zvony budou zvonit pravidelně podle tzv. pořadu zvonění. Ten byl sestaven na základě tradic, kterými se v Čechách řídí zvonění stovky let. Každý den
v poledne tedy uslyšíte oba dva nové zvony a večer bude zvonit klekání nejmenší zvon - Florián. V obou případech po dobu tří minut. Tomuto zvonění se říká lidově "klekání" a vzniklo ve třináctém století. Mělo připomenout všem, aby bez ohledu na okolnosti poklekli (proto klekání)
a pomodlili se modlitbu Anděl Páně. Také sloužilo lidem k přehledu o čase - především děti věděly, že po večerním klekání se musí vrátit domů, jinak by na ně mohla venku čekat klekánice (v poledne její úlohu plnila polednice).

Tři zvony v chodovském kostele svatého Vavřince doplnil v roce 2021 čtvrtý zvon. Vyrobit ho nechal hornický spolek Solles a nese jméno patronky horníků - svatá Barbora. Na zvon o váze více než 70 kilogramů, který v roce 2020 odlila Zvonařská dílna Tomášková - Dytrychová v Brodku u Přerova, se složili členové spolku a sponzoři. Na hornictví odkazuje i nápis na zvonu: Věnováno horníkům a ve věčnou vzpomínku na hornictví v Chodově a blízkém okolí. Hornický spolek Solles. Zdař Bůh! L.P. 2001. Vysvěcení zvonu proběhlo v rámci Vavřinecké pouti 14. srpna 2021 a poprvé se rozezněl 26. listopadu 2021 při zahájení městského adventu. Laděný je do tónu Gis 2. 

Kameny zmizelých - Stolpersteine 

V dlažbě chodovských ulic najdete takzvané Stolpersteine, kameny zmizelých. Položil je zde německý sochař Gunter Demnig, který jich po celé Evropě rozmístil už více než 80 tisíc. Jedná se o kamenné kostky s destičkou, na níž je vyryté jméno a datum, mají poukazovat na tragické osudy obětí holokaustu. Chodov se v roce 2015 stal prvním městem v Karlovarském kraji, kde se tyto vzpomínkové kameny objevily.

Devět kamenů zmizelých najdete před dnešním obvodním oddělení policie, Staroměstská 18, které byly položeny na památku rodiny židovského obchodníka Eduarda Kronbergera. Většina rodiny zemřela v Osvětimi. Konce války se dožili pouze Ruth a Kurt Kronbergerovi, které do bezpečí přepravily takzvané Wintonovy vlaky. Jejich potomci se zúčastnili slavnostního aktu odhalení pamětních kamenů v Chodově.

Dva kameny zmizelých se nachází před budovou České spořitelny, kde žili obchodník Max Heller a jeho dcera Kitty. Kameny v rámci 80. výročí Křišťálové noci položil v pátek 9. listopadu 2018 Chodovák Osvald Polák. Zaskočil tak za německého sochaře a autora tohoto projektu Guntera Demniga.

Dva kameny zmizelých byly položeny 9. listopadu 2019 před obchodním domem Prior na Staroměstské ulici, kde původně byly domy, v nichž bydlely Ida Sommerová a Eleonora Baschová. Další dva kameny zde byly položeny v roce 2021 za členy rodiny Sommerovy. Jeden za Gretu Rosenbaumovou, rozenou Sommerovou (1908-1944) a druhý za Editu Sommerovou (1913-1942), dcery Idy Sommerové.

Šest kamenů přibylo v ulici Dukelských hrdinů v místě, kde stál činžovní dům rodiny Wilhelma Schwabacha. Rozvětvenou rodinu Schwabachů založil obchodník Wilhelm Schwabach (1858-1941), pocházející z Teplic. Do Chodova se přistěhoval za obchodem na počátku 90. let 19. století. Měli zde velký obchod s potravinami a patřil jim jeden z domů v tehdejší Fenklově ulici.
Většina rodiny uprchla z Chodova hned krátce po obsazení pohraničí na počátku října 1938. Doma v Chodově zůstal jen starý Wilhelm Schwabach, kterému tehdy bylo již 80 let, a jeho žena Elsa. Syn Otto se svou rodinou uprchl do Prahy, odkud se v následujícím roce pokoušel vycestovat do zahraničí. Bohužel, žádná země v té době židovské uprchlíky již nepřijímala," uvedl chodovský městský historik Miloš Bělohlávek.
V srpnu 1942 byla rodina transportována do Terezína a o půl roku později byli zařazeni do transportu do vyhlazovacího tábora. Transport nesl označení Cq a vyjel z Terezína 20. ledna 1943. Z dvou tisíc osob v transportu přežil válku jen jediný člověk. Otto Schwabach, jeho žena Valerie, třináctiletý syn Bedřich i sedmiletý Kurt byli zavražděni v plynové komoře krátce po příjezdu do Osvětimi.
Wilhelm Schwabach byl přesídlen do židovského tábora pro přestárlé v Odeři u Hroznětína. Zde bylo shromážděno několik stovek židovských obyvatel regionu ve velmi vysokém věku. Ti zde kvůli nedostatku péče a strašným podmínkám umírali sešlostí věkem, vyčerpáním, ale i na nemoci, které se táborem šířily. Wilhelm Schwabach zemřel 18. dubna 1941 a je zatím nejstarší známou chodovskou obětí holokaustu. Když byl zavražděn, bylo mu 83 let. 

Poslední čtyři kameny byly položeny v roce 2022. Dva kameny zmizelých za Mořice a Albinu Kohnovi v ulici Vančurova 700 a dva kameny za Rudolfa a Gertrudu Brumlíkovi v ulici Staroměstská 377, naproti České pojišťovně. První rodinou je zvěrolékař Mořic Kohn se svou ženou Albínou, Bylo jim už sedmdesát, když do jejich bytu 13. září 1938 vtrhli chodovští henleinovci, zničili jim byt a donutili je uprchnout do Prahy. Manželé Kohnovi byli zavražděni v Treblince. Druhou rodinou jsou manželé Brumlikovi. Jasnovidec, chiromant a médium Rudolf Brumlik se přiženil do rodiny bohatého chodovského obchodníka Zikmunda Porgese, u kterého i se ženou Gertou od roku 1935 také žili. Ve 30. letech byl známý pod pseudonymem Anonymus, podílel se na vyšetřování vraždy Otýlie Vranské a předpověděl smrt Antonína Švehly. Bohužel, svému vlastnímu osudu neutekl. I se svou mladou ženou byl zavražděn v Osvětimi.